ROK TICHA: třetí sólové album Gabriely Vermelho hýří netradiční autorskou folklórem nasátou hudbou

Gabriela dostala v tomto období dvě pracovní nabídky na komponování autorské hudby ke dvěma audiovizuálním počinům, jak píše v bookletu nahrávky. Byla oslovena pro vytvoření hudby pro tanečně-divadelní představení Maruška režiséra Martina Dvořáka, jež bylo později převedeno i do filmové podoby. A takřka zároveň se pustila také do opětovné spolupráce s režisérem Vladimírem Morávkem, který se rozhodl převést legendární představení divadla Husa na provázku Balada pro banditu do podoby filmové lyriky pod názvem Bandité pro baladu.

Spolupráce s režisérem Martinem Dvořákem tak dala vzniknout hudebnímu obsahu pro tanečně-divadelní představení Maruška, které pojednává o životě Marie Kudeříkové, dívky, která byla pro své ideály popravena nacisty a jejíž jméno zneužila komunistická ideologie. Při tvorbě těchto písní Gabriela nacházela inspiraci v písňových sbírkách Pavla Popelky Řečeno písní: Lidové písně ze Strání a z knihy Písně moje, písně…, sbírky slovenské lidové poezie, kterou vybral a uspořádal Andrej Melicherčík. Slova k písni Odchod na smrtjsou pak složena z textů dopisů, které Marie posílala z vězení domů. „Gabriela Vermelho se stala kongeniální součástí představení a spolu s představitelkami obou Marušek mu vdechla duši svou hudbou inspirovanou lidovými písněmi,“ uzavírá Martin Dvořák, režisér Marušky.

Práce na hudbě pro filmové zpracování Balady pro banditu – Bandité pro baladu (2022) – byla silně ovlivněna Gabrielinou zkušeností s divadelní inscenací, v níž dvanáct let působila v roli čarodějky Evy. „Vladimír Morávek mne po této dlouhé spolupráci oslovil ke zcela novému zhudebnění textů Milana Uhdeho složených pro původní a legendární představení provázkovské Balady pro banditu. Bylo pro mě velkou výzvou pracovat se známými texty bez Štědroňovy hudby. Ale nakonec mi byla i ta až intimní známost skvělým průvodcem při komponování úplně nové hudby, která dává Uhdeho textům trochu odlišný kontext,“ dodává Gabriela.

A proč se tedy tyto dva hudební obsahy ocitly společně na jednom albu? Oba projekty pojí silná inspirace folklórem, stejně tak oba nesou autorčin a zároveň interpretčin typický rukopis. Oba projekty jsou také inspirované divadelní předlohou a transformované do filmově-hudební podoby. Tyto hudební projekty se tak na výsost doplňují a na albu tvoří kompaktní celek.

Gabriela Vermelho si na desce kromě jí blízkých smyčcových nástrojů vyzkoušela i další nástroje, jako je quitalele, elektrická kytara, lyra nebo kravské zvonce, a vše samozřejmě propojila svými plnými vokály a zpěvem. Konečný tvar dal nahrávce finální mix, na který Gabriela oslovila dvě velké osobnosti –⁠ Alexeje Charváta (Bandité pro baladu) a Iva Viktorina (Maruška). Vše tak dostalo konečný, neobvyklý a zcelující tvar.